Jaké to je vydat se na 100 km dlouhý přechod Orlických hor bez přípravy? Jedním slovem: náročný. Konečně jsem se dokopal a přešel ty Orličky. Pořád totiž trajdám někde po Pákistánech, ale abych si kopce, co jsem měl většinu života „za barákem“ prošel v kuse, to ne! 😅

Vybral jsem si k tomu prodloužený víkend na začátku července a udělat dva plány – na 3 a na 4 dny. Vyrážel jsem z Velkého Poříčí, kousek nad Náchodem. První den se mi šlapalo náramně a tak jsem si v Olešnici (začátek Orlických hor a místo, kde bych měl končit první ze případných čtyř dnů) řekl, že to zvládnu za 3. Protože… přece nejsem žádná máčka, že jo? 😅 Dalších 8 km a 500 výškových metrů mě přesvědčilo o opaku.

Abych nenapínal, nakonec jsem to stejně musel natáhnout na ty čtyři dny…

Níže je pár poznatků z cesty, podrobnosti jsou u jednotlivých fotek v albu.

POZNATKY

  • Není dobré necvičit, sedět střídavě v kanclu a doma nad zakázkami a pak si naložit plný batoh a vyrazit na několik dní do hor. Nohy (i ostatní části těla) vám nepoděkujou.
  • Díky všem hodným hospodským, ale i nově instalovaným „chytrým“ lavičkám se solárními panely, jsem poprvé musel použít powerbanku na nabití telefonu až třetí den těsně před cílem. Což se ukázalo jako štěstí, protože mi powerbanka nabila cca 50 % baterky a sama se z půlky vybila (standardně jsem s ní nabíjel 2,5-3 plné nabití telefonu ?)
  • Pořídil jsem a otestoval camel bag. Výborná věc. Člověk se může v klidu napít během cesty a nemusí sundávat celý batoh, šetří to místo v bočních kapsách batohu a navíc to vypadá cool.
  • Ještě pořád se neumím balit nalehko. Jasně, knížka do vlaku, obzvlášť pokud máte ohromné zpoždění, je fajn. Tahat to 4 dny na zádech o něco méně. Plus k tomu ta moje bichle. Chtěl jsem udělat pár fotek z terénu, ale napsal jsem ji dlouhou a to dělá dalších 800 g krát 4 dny. Stativ na foťák – super věc, obzvlášť na noční oblohu. Jenže když stejně večer přijdeš do cíle a jdeš spát, tak tahat další 3 kila navíc je nesmysl. A mohl bych pokračovat 😅 Stydím se, polepším se!
  • Stále platí: hůlky pomáhaj, hudba pomáhá, zanadávat si pomáhá.
  • A pomáhá i pivo. Dělal jsem si do papírového deníku čárky za celý výlet a na konci jsem byl poměrně překvapen, kolik jsem toho spořádal ? To si koupíte pivo do vlaku, jenže vlak má zpoždění. Tak si ho dáte rovnou a do vlaku koupíte další. Vlak během jízdy nabere 110 min, tak si přikoupíte ještě jedno. Jedno pivo k obědu na cestě. Jedno večer za odměnu. Jedno z lesního samoobslužného baru. Nějaká ta ochutnávka místních pivovarů. No a pak už vás ty nohy bolej tak, že pivo používáte jako sedativum… vydatně!
  • U každého vojenského srubu, na který jsem narazil, jsem přemýšlel, jak by se historie vyvíjela jinak, pokud bychom se tehdy bránili. Z poloviny zakopaný hlínou, s dvěma i více metry betonu na každé stěny, rozeseté okolo celých hranic, by tyto obranné objekty možná nevyhrály válku, ale zpomalily by silnějšího nepřítele a ukázaly by zbytku Evropy, že má smysl se bránit agresi. Současná situace na Ukrajině je myslím, velice trefná paralela.
  • Orlický hory jsou fakt krásný! Když tam člověk vyrůstá, tak má dojem, že takhle vypadají všechny hory, ale ne… fakt jsou krásný!

ČÍSLA

  • Počet dní/nocí: 4/4
  • Počet kilometrů (plán dle mapy.cz): 106,1 km
  • Počet kilometrů (Strava): 122,89 km (trochu jsem bloudil, to zas jo, ale Strava i tak hrozně moc kecá)
  • Výškové metry (mapy.cz): 2 772 m ⬆, 2 562 m ⬇
  • Počet piv: 25
  • Počet vojenských srubů potkaných po cestě: 58

Galerie

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *